Praha 12 - Oficiální web mětské části 

• Historie
• Reliéf území
• Geologický vývoj
• Závistský přesmyk
• Modřanská rokle a Cholupický vrch
• Zvláště chráněná území
• Památné stromy
• Vegetační skladba – biogeografické začlenění
• Stromy a keře
• Živočichové
• Právní předpisy v oblasti ochrany přírody
• Kontakty a informační zdroje

Historie

Území dnešní Prahy 12 bylo předchozími generacemi Pražanů často spojováno s víkendovými procházkami a Vltavou. Řeka zde tvořila souvislou západní hranici Modřan a Komořan, od jihu sem pronikaly prosluněné lesy středního Povltaví a zbytek zaujímaly louky a obilná pole.

V první polovině 70. let zasáhla tuto příměstskou lokalitu nová výstavba. Rychle rostoucí panelová sídliště nahradila většinu polí a luk. Lesy se v současné době rozkládají na téměř 600 ha, což představuje ¼ z celkové plochy MČ Praha 12.

Přírodní prostředí doznalo v území Prahy 12 velmi výrazných změn, které posunuly kvalitu přírodního potenciálu této městské části o stupeň níže. Zásadní podíl na degradaci přírodního prostředí mají přeměny krajiny vlivem stále rostoucí zastavěnosti území, zvyšování počtu obyvatel a s ním souvisejícími aktivitami (zvýšená intenzita dopravy, vyšší pohyb lidí v krajině zejména na kolech).

Na části území Prahy 12 byl k ochraně krajinného rázu vyhláškou č. 3/1991 Sb., hl. m. Prahy zřízen Přírodní park Modřanská rokle – Cholupice. Vyhlášením přírodního parku došlo v tomto území k omezení činností vedoucích k ničení území, které je cenné pro svůj krajinný ráz a výjimečné estetické a přírodní hodnoty.

Reliéf území

Území Prahy 12 je výškově členité. Nejnižším bodem je řeka Vltava zhruba u "Orionky", kde dosahuje pouhých 195 m n.m., naopak nejvyšším místem je kóta Čihadlo u Točné s výškou 385 m n.m.

Území se nachází na pravém břehu Vltavy a zasahuje až na hranu jejího údolí, které vzniklo v důsledku erozní činnosti řeky. K modelaci terénu údolních svahů přispívají říční terasy, stupňovitě uložené štěrkové akumulace svědčící o nespojitosti erozních procesů v období zhruba posledního milionu let.

Členitost terénu vytvářejí také příkře zaříznutá údolí vznikající obdobným způsobem v důsledku erozní činnosti větších potoků. Většina těchto vodotečí je orientována západním směrem. Severní část má odlišný ráz. Má plochý charakter a nápadně se podobá reliéfu mírně zvlněné Říčanské plošiny.

Geologický vývoj

Geologický vývoj území dnešní Prahy 12 je spjatý s geologickou historií pražské aglomerace a jejího okolí. Z nejstarších hornin dýchá stáří neskutečných více než půl miliardy let. Za tuto dobu se zde vystřídaly éry několika moří (starohorní, prvohorní a jinde v Praze i okolí doložené druhohorní) spojené se vznikem sedimentálních hornin a prostoupené etapami vulkanické činnosti. Významnou roli při modelování terénu sehrály horotvorné procesy vedoucí k deformacím a strukturním poruchám horninových komplexů.

Prahou 12 probíhá hranice mezi dvěma starými geologickými jednotkami - starohor (proterozoikum) a prvohor (paleozoikum). Éra starohor zahrnuje období asi před 2 500 až 542 miliony let, éra prvohor asi před 542 až 251 miliony let. Uloženiny starších prvohor (zde ordovik – 488 – 443 milionů let) spočívají na asyntsky (tj. na konci starohor) zvrásněném proterozoickém podloží s nápadnou úhlovou diskordancí. Horotvornými tlaky byla pánev starohorních usazenin stlačena a zvrásněna v pohoří. Přitom do jejích usazených hornin místy pronikly vyvřeliny, dioritové porfyrity a dodaly jim na tvrdosti. Během dalších milionů let bylo asyntské (starší název kadomské) pohoří erodováno a nakonec po poklesu území zalito prvohorním mořem.

Rozhraní obou geologických útvarů vstupuje na území Modřan zhruba u Zbraslavského mostu, tato hranice odtud pokračuje SV směrem, protíná Modřanskou rokli mezi Komořany a modřanským sídlištěm a Prahu 12 opouští přibližně na rozhraní lhoteckého sídliště a Krče. Jižní a východní část území Prahy 12 tvoří především proterozoické (starohorní) břidlice, droby a buližníky (silicity), mladší západní a severní část je tvořena křemennými pískovci, slepenci, ordovickými břidlicemi, bazalty a křemenci.

Závistský přesmyk

Závistský přesmyk byl s největší pravděpodobností založen ve spodním ordoviku jako nápadná flexura mezi dvěma segmenty o rozdílné substanci. Během sedimentace staršího paleozoika došlo k postupnému výzdvihu a konečně i přesunu okrajového segmentu přes uloženiny centrální části pražské pánve. V bližším pražském okolí dosahuje vertikální složka pohybu na strmém závistském přesmyku až 800 m, a to u Komořan, jinde je menší. V místech, kde závistský přesmyk vniká do ordoviku, se vertikální složka pohybu rychle zmenšuje, až se zcela vytrácí (u Lhotky).

Co se děje při přesmyku?

Za normálních okolností leží mladší vrstvy hornin na starších. Přesmyk je linie, podle níž dojde k vysouvání starších v hloubce uložených hornin vzhůru. Po následném zarovnání terénu se starší vrstvy nalézají na zemském povrchu vedle mladších.

Tato porucha vystupuje na povrch v údolí Libušského potoka zvaném Modřanská rokle. Dnes je tato rokle chráněným územím - přírodní památkou, která byla vyhlášena mimo jiné i z důvodu tohoto geologického fenoménu.

Kromě závistského přesmyku svědčí o značné dynamice někdejších geologických procesů příklady vrásnění a zlomové tektoniky pozorovatelné na skalních výchozech či ve starých lomech.

Informační zdroj: Neživá příroda Prahy a jejího okolí

Modřanská rokle a Cholupický vrch

Modřanská rokle vznikla během čtvrtohor při zahlubování vltavského údolí a jejích přítoků. Zaříznutí Libušského a Písnického potoka odkrylo geologické vrstvy v podloží čtvrtohorních vltavských teras.

Lesy Modřanské rokle a Cholupického vrchu nejsou původními historickými lesy. Minimálně do roku 1879 se zde nacházely louky a pastviny se zajímavou teplomilnou květenou. V okolí prameniště Písnického potoka se dokonce vyskytovaly zrašeliněné louky, kde rostly chladnomilné druhy rostlin podhorského charakteru. Poslední zbytky těchto luk byly odvodněny zhruba před 45 lety.

V polovině osmdesátých let 20. století byla v horní části Modřanské rokle vybudována retenční nádrž Libušská, která slouží k zachycování přívalových srážek z horní části povodí a okolních sídlišť.

Lesy v okolí Modřanské rokle a Cholupického vrchu patřily v minulosti většinou k velkostatkům Komořany a Dolní Břežany. Malá část také patřila k panství Kunratice. Dvory Komořany a Komořánky přešly v 16. stol. do vlastnictví Sternů z Hirschfeldu, v roce 1621 byl majetek konfiskován a postoupen Zbraslavskému klášteru. Při josefinských reformách v roce 1785 byl klášter zrušen a panství Zbraslav bylo předáno náboženskému fondu pod administrativní správou státních statků. V roce 1827 koupil toto panství kníže Bedřich Oettingen-Wallerstein. V roce 1865 byl oddělen od Zbraslavi velkostatek Komořany a prodán rytíři z Albertů. Po nich se již majitelé měnili velmi často. Ve 20. století již byla většina pozemků ve vlastnictví obce Modřany. Zalesnění Modřanské rokle a oblasti Cholupického vrchu se datuje k první třetině 20. století, mezi roky 1910 a 1938. Zalesnění bylo z převážné většiny provedeno dřevinami stanovištně nevhodnými a nepůvodními, jako je trnovník akát, borovice černá a smrk ztepilý.

Od roku 1963 je území ve správě státních lesů a roku 2001 přechází vlastnictví a správa těchto lesů na hl. m. Prahu.

Více informací na stránkách Magistrátu hl. m. Prahy envis.praha-mesto.cz (Informační servis o životním prostředí v Praze)

Zvláště chráněná území

Posláním zvláště chráněných území je mimo jiné udržet cenné fragmenty přírody a biotopy rostlin a živočichů.

Počet stávajících zvláště chráněných území - tj. přírodní památka V Hrobech, Cholupická bažantnice, Modřanská rokle a přírodní rezervace Šance - by měl být rozšířen o nové chráněné území, přírodní památku Komořanské a modřanské tůně. Zároveň dojde k rozšíření přírodní rezervace Šance o tzv. Evropsky významnou lokalitu Břežanské údolí.

Památné stromy

V současné době je na území Prahy 12 možné najít 11 památných stromů. Za památné byly v minulosti vyhlášeny například duby letní (dva poblíž centra Točné, jeden na Točné – Nouzově, jeden severně od ulice Branišovská také na Točné, dva na hranici Cholupické bažantnice, jeden v Modřanech u křižovatky ulic Čs. exilu a Generála Šišky a jeden v poli mezi Cholupicemi a Točnou) a jedna lípa srdčitá v Komořanech.

V zorném poli Magistrátu hl. m. Prahy, který je k vyhlášení památných stromů na území hl. m. Prahy příslušný, je také jilm rostoucí v areálu komořanského statku na Šabatce a o jeho zákonné ochraně se vedou diskuze, neboť tento strom vykazuje rozsáhlou dutinu ve kmeni a jeho perspektivy jsou proto nejasné.

Vegetační skladba – biogeografické začlenění

Území Modřan je ovlivňováno několika vegetačními bioregiony. Na západní část působí hranice Karlštejnského bioregionu 1.18 fytogeografického podokresu 8. Českého krasu. Jedná se o lokalitu soutoku Berounky s Vltavou, tedy jen o úzký příbřežní pás s původním vegetačním svazem říčních rákosin Phalaridion arundinaceae s převahou chrastice rákosovité (Phalaris arundinacea) a reliktních křovin svazu Prunion fruticosae – primární i sekundární křoviny a keřové lesní pláště.

Jižní část území Prahy 12 je ovlivněna severní hranicí Slapského bioregionu 1.20, ležícího v mezofytiku. Je součástí fytogeografického okresu 41. Střední Povltaví, vegetační stupeň dubo-bukový suprakolinní (dubo-bukový). Bioregion je na území Prahy 12 reprezentován potenciálním vegetačním typem Genisto germanicae-Quercion (kyselé doubravy) a dubohabřinami svazu Melampyro nemorosi-Carpinetum (černýšová dubohabřina). Původní společenstva svazů Sorbo torminalis-Quercetum (břehová doubrava), Hieracio pallidi-Pinetum (reliktní jestřábníkový acidofilní bor) nebo Potentillo albae-Quercetum (mochnová doubrava) byla zlikvidována výstavbou sídlišť Modřany a Komořany.

Horní část obvodu Prahy 12 je ovlivněna Českobrodským bioregionem 1.5, konkrétně mezofytickou částí fytogeogragického okresu 10. Pražská plošina. Ze strany od Písnice k Cholupicím zasahuje fytogeografický podokres 64a Průhonická plošina. Přirozenou vegetaci zde tvoří háje svazu Melampyro nemorosi-Carpinetum (černýšová dubohabřina), vlhká stanoviště pak náleží do svazu Pruno-Fraxinetum (střemchová jasanina), louky do vegetačních formací Calthion a Molinion (společenstva pcháčových a bezkolencových luk).

Informační zdroj: Elektronický Atlas životního prostředí, část Krajina - Chráněná území, přírodní parky.

Stromy a keře

Z původních lesních porostů se dochovaly přirozené kyselé (acidofilní) doubravy na hraně Břežanského údolí. Dominantní dřevinou je zde zakrslá forma dubu (Quercus), v údolních zářezech podél malých potůčků a ve vlhkých roklích roste často javor (Acer), jasan (Fraxinus), zastoupení má zde také bříza (Betula) a habr (Carpinus). V lesním komplexu Točná-Šance se kromě těchto dřevin vyskytuje také lípa (Tilia), hloh (Crataegus) a místy topol (Populus). Z keřů jsou zde původní svídy (Cornus), brslen (Euonymus), bez (Sambucus), v podrostu je hojný ostružník (Rubus fructiosus) a maliník (Rubus idaeus), na některých stanovištích stromy obepíná břečťan (Hedera).

S postupem k severu do středu města lesů ubývá a na hranici sídlištní zástavby už existují pouze lesní fragmenty. Modřanská rokle je ještě úzkým pásem propojena s komplexem komořanských lesů. Les Kamýk, Píšovický les a Hodkovičské údolí jsou však už pouze izolovanými ostrůvky bez jakéhokoliv vzájemného propojení.

Skladba dřevin

Druhová skladba dřevin se zde mění. Přibývá druhů nepůvodních, mezi nimiž dominuje zejména akát (Robinia pseudoacacia). Tento původně americký strom u nás natolik zdomácněl, že se stal velice agresivní a invazní dřevinou. Akátové porosty jsou nežádoucí, protože na svých kořenech mají symbiotické bakterie, které výrazně obohacují půdu dusíkem vázaným ze vzduchu, což mnoha původním druhům nevyhovuje. Zároveň kořenovým systémem produkují jedovaté látky, které rovněž zabraňují růstu jiných rostlin. Důkazem toho je například svah na jižní straně Modřanské rokle, kterou pokrývá výhradně tato expanzivní dřevina. Další druhy dřevin rostoucí v zelených oázách mají svůj původ ve šlechtěných kultivarech. Významný podíl dřevinné skladby zde tvoří slivoně (Prunus), kříženci topolů (Populus x canadensis) a různé ovocné dřeviny (jabloně, hrušně).

Zvláštní situaci dnes zaujímají jehličnany. V minulém století zde byl hojně vysazován smrk (Picea), na některých místech byly vytvářeny borové monokultury. Vzhledem k místním podmínkám se především smrk do této oblasti nehodí, což je také vidět na kvalitě dnešních stromů. Přesto ho považujeme za významnou dřevinu, která váže řadu specifických živočichů. Borovice (Pinus) se objevuje zejména na stanovištích s písčitým podložím. Původní jehličnatou dřevinou je modřín (Larix).

Lesní porosty mají zcela odlišný charakter v břehových pásmech potoků a podél břehu Vltavy. Rostou tady typické vlhkomilné dřeviny jako olše (Alnus), různé druhy vrb (Salix), jasanů (Fraxinus) nebo topolů (Populus).

Původní bylinná skladba dnešního území Modřan byla vlivem různých typů prostředí velice pestrá. Některá území splňují i ty nejnáročnější podmínky pro růst dnes již vzácných bylin. V oblasti Točné a v Modřanské rokli dodnes roste např. vzácný křivatec český (Gagea bohemica), donedávna byla evidována populace koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) na malém stanovišti poblíž Modřanké rokle. Na území se vyskytují i zbytky lužních porostů, světlých a teplých lesů, skalních stepí, vlhkých niv a lesostepí s typickou flórou.

Řada lokalit a vegetačního krytu je však negativně poznamenána důsledky lidské činnosti. Mezi ně patří navážky, skládky nebo nově zastavěné plochy. Z rostlin zde převažují ruderální (tj. rostliny pustých míst, vytvořených převážně člověkem) rumištní druhy jako např. podběl, různé druhy pcháčů, pelyňků a zlatobýlů.

Informační zdroj: Elektronický Atlas životního prostředí, část Krajina - Vegetační mapa Prahy

Živočichové

Území Prahy 12 vykazovalo velmi vysoké počty druhů ze skupiny bezobratlých živočichů i obratlovců. Různorodost biotopů zajišťovala úspěšnost populací vzácného hmyzu z čeledí vážek, brouků, motýlů, ale i blanokřídlého nebo dvoukřídlého hmyzu. Z obratlovců jsou dominantní skupinou ptáci, kterých žije na území městské části téměř 90 druhů, z nichž více než 70 na tomto území hnízdí. Populaci zde zvyšují nejen zástupci z řádu pěvců (krkavcovití) a řádu šplhavců (datlovití), ale i některé druhy lesních a křovištních stanovišť.

Z obojživelníků je třeba jmenovat zelené skokany, ropuchu obecnou (Bufo bufo) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra), který jako zázrakem přežil dvouleté bezvodé období Cholupického potoka.

Výčet plazů je nižší než v minulosti, kromě slepýše křehkého (Anguis fragilis) je možné spatřit občas užovku hladkou (Coronella austriaca) nebo užovku obojkovou (Natrix natrix).

Populace savců kolísají zejména u některých zástupců drobných hlodavců např. myšice křovinné (Apodemus sylvaticus), veverky obecné (Sciurus vulgaris) nebo hrabošíka podzemního (Microtus subterraneus) a nižší stavy vykazují i hmyzožravci, zejména ježek západní (Erinaceus europaeus), známý též pod názvem ježek obecný.

Živočichové, kteří z Prahy 12 mizí

Počet druhů, které své populace snižují, je vyšší, než počet živočichů, u nichž dochází ke zvyšování jejich stavu. Především klesá počet druhů s úzkou ekologickou valencí (tj. malou přizpůsobivostí) a roste počet druhů, jejichž valence je široká (tzv. eurytopní druhy). Souvislost je nutné spatřovat v nárůstu antropogenních vlivů, neboli v devastaci přírodního prostředí lidskou činností. Proto klesají populace takových nádherných druhů, jakými jsou například brouci roháč obecný (Lucanus cervus), svižník polní (Cicindela campestris) nebo zástupci čeledi vážek, například dříve běžný druh vltavského břehu motýlice lesklá (Calopteryx splendens) a dalších zajímavých živočichů ze skupiny bezobratlých.

Velmi výrazný ústup zaznamenali obojživelníci, především čolci a mlok. Populace žab (skokanů, ropuch a kuněk) také již zdaleka nejsou běžnou součástí přírody Prahy 12 a vzácností se stávají i dříve zcela běžní představitelé plazů, jakými jsou ještěrka obecná (Lacerta agilis) nebo užovka obojková (Natrix natrix).

Problém se nevyhýbá ani ptákům, především druhům, které jsou svými nároky vázané na vodní prostředí. V zimním období byla v oblasti Komořan na Vltavě pravidelně evidována přítomnost hohola severního (Bucephala clangula), morčáka velkého (Mergus merganser) nebo zrzohlávky rudozobé (Netta rufina), ve fázích vegetačního období pak poláka velkého (Aythya ferina), turpana hnědého (Melanitta fusca), pisíka obecného (Actitis hypoleucos) a dalších druhů. Všechny tyto druhy nebyly v posledních letech potvrzeny. Problémem je také zachování hnízdních podmínek rorýse obecného (Apus apus), který je vázán na větrací otvory střech panelových domů. V rámci hromadného zateplování paneláků dochází k zaslepování větracích otvorů a znemožnění reprodukce tohoto zajímavého ptáka. Na území hl. m. Prahy upravuje ochranu rorýse obecného při rekonstrukci budov nařízení hl. m. Prahy č. 8/2009 Sb.

Ze savců je dnes již raritou plšík lískový (Muscardinus avellanarius), který byl v minulosti mnohem běžnější, a k mizejícím druhům se zařadila i veverka obecná (Sciurus vulgaris) nebo hmyzožravý rejsek obecný (Sorex araneus).

Nepůvodní druhy živočichů

Nikdy nebyl tak aktuální problém s nepůvodními druhy živočichů, jako je tomu v posledních letech. Jestliže toto nebezpečí v minulosti představovala pouze americká želva nádherná (Trachemys scripta elegans), tak dnes se destrukčními projevy prezentuje řada dalších živočichů.

Z bezobratlých je typickým představitelem suchozemský plž s názvem plzák španělský (Arion lusitanicus). Velké nebezpečí pro vodní faunu představují zavlečené a introdukované plevelné ryby střevlička východní (Pseudorasbora parva) a karas stříbřitý (Carassius auratus). Negativní vliv na populace ptáků, obojživelníků i plazů představuje nepůvodní šelma norek americký – mink (Mustela vison), která pronikla nivou Vltavy přes Komořany a Modřany až do centrální části města.

Zvyšování počtu nepůvodních druhů je odrazem ekologické destabilizace území Prahy a ústupu přírodních fenoménů.

Právní předpisy v oblasti ochrany přírody

Důležité právní předpisy v oblasti ochrany přírody	Co upravují
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů	Obecná ochrana přírody,ochrana a kácení dřevin rostoucích mimo les, zvláště chráněná území, významné krajinné prvky, krajinný ráz, památné stromy, účast občanů, právo na informace v ochraně přírody a krajiny, sankce
Vyhláška MŽP č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody	Územní systém ekologické stability, kácení dřevin, náležitosti plánů péče o zvláště chráněná území, seznamy zvl. chráněných živočichů a rostlin
Vyhláška č. 3/1991 Sb. HMP, o zřízení oblastí klidu v hl. m. Praze a vyhlášení stavební uzávěry pro tyto oblasti	Vyhlášení přírodního parku Modřanská rokle Cholupice
Vyhláška č. 1/1982 Sb. NVP, o chráněných přírodních výtvorech v hlavním městě Praze na lokalitách Klánovický les, Xaverovský les, Šance, Cholupická bažantnice, U Hájů, Homolka a jejich ochranných pásmech	Vyhlášení přírodní památky Chlupická bažantnice a přírodní rezervace Šance
Vyhláška č. 5/1988 Sb. NVP, kterou se určují chráněné přírodní výtvory v hlavním městě Praze	Vyhlášení přírodních památek Modřanská rokle a V hrobech
Vyhláška č. 6/2001 Sb. HMP, o ochraně veřejné zeleně	Seznam zahrad a parků, zákazy a výjimky, pohyb psů ve veřejné zeleni
Nařízení č. 18/2009 Sb. HMP, o ochraně hnízdní populace rorýse obecného při rekonstrukcích budov	Postup při provádění rekonstrukcí budov

Kontakty a informační zdroje

Městská část Praha 12, Úřad MČ, odbor životního prostředí, oddělení životního prostředí	Cílkova 796, Praha 4 – Kamýk, Tel.: 241714483,
Magistrát hl. m. Prahy, odbor ochrany prostředí	Jungmannova 35/29, Praha 1 http://praha-mesto.cz/
Ministerstvo životního prostředí ČR, sekce ochrany přírody a krajiy	Vršovická 65, Praha 10 http://www.mzp.cz/
Česká inspekce životního prostředí, ředitelství	Na Břehu 267, Praha 9 http://www.cizp.cz/
Agentura ochrany přírody a krajiny	Nuselská 39, 140 00 Praha 4 http://www.ochranaprirody.cz/