Ekologická zátěž SO 513

V současné době je nejsledovanější investiční akcí v naší městské části Silniční okruh kolem Prahy, stavba SO 513 Lahovice – Vestec. Praha 12 sice není ani investorem, ani realizátorem akce, rada městské části ji však bedlivě sleduje prostřednictvím Komise pro dohled nad realizací vybraných staveb. Člen této komise Ing. Jan Zemánek se z odborného pohledu zaměřil na pokles hladiny spodních vod a ekologickou zátěž, jejíž příčinou může být ražba tunelu...

Po realizaci průzkumné štoly na dálničním obchvatu kolem Prahy byla letos v dubnu na stavbě 513 již zahájena ražba levého třípruhového tunelu. V horní části profilu (kalotě) stroje odebíraly ordovické horniny zastoupené střídavě šedými křemenci a písčitými až prachovitými břidlicemi. Mocnost vrstev je proměnlivá - u křemenců 2-15 cm, u břidlic kolísá od 1 do 8 cm. Ražba začala v staničení TM 280 a postupovala rychlostí 4 až 5 metrů za den. Geologové stavby zatím potvrzují shodu s poznatky zjištěnými při ražbě průzkumné štoly, která se nalézá v horní části kaloty.

Pro lepší pochopení složitosti vodního režimu při ražbě průzkumné štoly bude nejprve vhodné zmínit výsledky hydrogeologického průzkumu z května 2002. Pracuje s mapovým listem, který zachycuje podzemní průběh hladiny vod (hydroizohyps). Tato mapa byla sestavena nejen z aktuálních výsledků monitorovacích vrtů, ale i z hodnot nasbíraných a předaných do archivu v minulosti. Dle této mapy byla podzemní hladina vody v místě budoucího výdechového komína ustálena v hloubce cca 319 m.n. Připomeňme, že výdech se nalézá přibližně na rozhraní louky a lesa, který pak sestupuje až k západnímu portálu. Terén v místě komína leží přibližně v nadmořské výšce 322 m. Je proto zřejmé, že tam vystupuje hloubka podzemní vody blízko povrchu. Tato skutečnost však není zárukou, že voda je po celém horizontu propojena s podzemními rezervoáry. Na druhou stranu je doloženým faktem, že v těchto místech voda sestoupila až na úroveň průzkumné štoly. Kdy se to stalo? Shodou okolností před třemi lety v dubnu v nočních hodinách došlo při ražbě štoly k významnému výronu podzemní vody. Souběžně tento pokles zaznamenaly tři monitorovací vrty, z toho dva na kraji lesa, přibližně ve staničení štoly 8,3 km. Voda zaklesla z výšky 3 až 5m na cca 40 až 50m.

Chování hladiny podzemní vody v příčném profilu závisí na složitosti geologické skladby hornin, jejich propustnosti, případně na sklonu vrstev a šíři puklin. Také reliéf terénu hraje významnou funkci. Pro zjednodušení lze označit dle průběhu depresní křivky ohrožený pás v celkové šíři 800 m.
Ražba štoly potvrdila též přítomnost řady tektonických poruch z nichž nejvýznamnější je tzv. závistský zlom. Zároveň ražba prošla řadou zvodnělých míst. Tento vodní problém se dá sloučit cca na 400 m délky budoucích tunelů.

A jak se chová lesní porost - v daném případě dub - při kolísání hladiny podzemní vody? Starší stromy jsou schopny nasávat vodu až z hloubky sedmi metrů. V přechodné době nouze omezují listovou plochu a začínají prosychat. V horším případě jsou oslabené porosty napadeny tracheomykózou, která nepřispívá k zdravému vývoji stromu. Současný dubový porost je ve stavu ohrožení, což má ovšem hlubší kořeny sahající před výstavbu tunelu. Úbytek vody v místě členitého terénu má též dopad na vyschnutí místních potoků, na které může být navázána migrující zvěř.

Budoucí tunely jsou navrženy jako dvouplášťové. Primární ostění tl. cca 25cm ze stříkaného betonu je od definitivního ostění tl, cca 35 cm odděleno izolační fólií. Ve spodní části tunelu je situována drenáž, která odvádí podzemní vody přes úpravnu vod do Vltavy. V současné době při dané technologii existují dvě varianty řešení vodního režimu s následujícími dopady do ekosystému.

Provést ve vybraných zvodnělých profilech chemickou injektáž celého obvodu obou tunelů s vysokým rizikem, že se to mine účinkem. V opačném případě by se však voda vrátila do minulého horizontu. Pro ověření této technologie byla investorem schválena injektážní zkouška v jednom místě zvodnělého profilu. Teprve po vyhodnocení, které bude provedeno po proražení celého profilu tunelu, bude možné upřesnit stupeň účinnosti.
Druhá varianta (nezávislá na první) vychází z programu přirozené obnovy lesního porostu. Postižený les by se musel vyřadit z těžebního programu a postupnou kultivací semenného podrostu by se v místě vypěstovala lesní kultura nezávislá na podzemní vodě. Jak by to asi dopadlo lze dnes pozorovat na hraně lesa, který sestupuje na trase do rokle přes kamenitý hřbet. Je to generace řídkého, nízce dorostlého dubového porostu živořícího na kamenitém podkladu.

Obě zmíněné varianty jsou finančně náročné, ovšem pro zachování zelené plochy v místech dopravní zátěže stojí za pokus. K výše popsané problematice se ještě připojuje ztráta vody v cholupickém potoce .Tento deficit vody v místě východního portálu se snaží investor řešit přečerpáváním vody ze zářezu před portálem.

Jak bylo řečeno v úvodu, rada MČ Prahy 12 v zájmu lepší komunikace a součinnosti všech partnerů výstavby, tedy investora a zhotovitele stavby na jedné straně a městské části Praha 12 na straně druhé, ustanovila Komisi pro dohled nad realizací vybraných staveb. Konkrétním výsledkem její činnosti je označení a udržování lokality s výskytem vzácných pískomilných společenství v těsné blízkosti stavby. Tento zákrok v režii zhotovitele dává naději, že stavba je v rukou kultivovaného managementu.