Počátky rozvodu elektřiny v Modřanech

O silvestrovské noci v roce 1879 osvětlily Edisonovy žárovky poprvé v historii veřejné prostranství. To se stalo v New Yorku. V Modřanech bylo veřejné prostranství poprvé osvětleno elektrickými žárovkami za starostenství Františka Pertolda 4. prosince 1912. "Jiskřivě bílým světlem" se rozsvítily žárovky na sloupech elektrického vedení a ozářily některé modřanské ulice.

Elektrický proud - stejnosměrný - dodávala elektrárna v První české akciové společnosti pro rafinování cukru v Praze. Elektrárna byla postavena s cílem elektrifikovat cukrovar a jeho okolí v okruhu dvou kilometrů. Do vzdálenějších oblastí totiž stejnosměrné elektrárny nedokázaly proud rozvádět.

Elektrárna modř. cukrovaru

První návrh na osvětlení modřanských ulic elektrickými žárovkami projednávalo městské zastupitelstvo již v roce 1901, dva roky po zavedení prvního veřejného osvětlení žárovkami v českých zemích - v městě Žižkov. Návrh však byl odložen, neboť nebylo k dispozici vhodné dynamo.

V těch časech se ulice v Modřanech osvětlovaly petrolejovými lampami a krátkodobě v některých ulicích poblíž cukrovaru svítiplynem. Svítiplyn se vyráběl v cukrovaru a sloužil hlavně pro jeho vlastní potřeby. Dodnes se při občasných úpravách hlavní ulice nalézají kusy měděných trubek o malém průměru, kterými byl svítiplyn rozváděn.

Realizaci veřejného elektrického osvětlení dovolil obecní rozpočet až v roce 1911, kdy už také bylo možno zakoupit vhodná dynama. Roku 1912 byly sestaveny podmínky pro stavbu elektrické sítě a s cukrovarem uzavřena smlouva na dodávání elektrického proudu na dobu osmnácti let. Vlastní aktiva, půjčka, příspěvky od občanů, živnostníků a od Besedy Tyl umožnily zahájení a dokončení stavby ještě v témže roce. Zkolaudoval ji ing. Karel Novák, profesor výroby a rozvodu stejnosměrného proudu na Českém vysokém učení technickém.

Elektrárna v cukrovaru byla vybavena třemi parními stroji a dynamy pro stejnosměrné napětí 220 V, o výkonu každého z nich 350 kW. V kotlích se spalovala směs uhlí složená z jedné třetiny černého a dvou třetin hnědého uhlí. Uhlí se nakládalo přímo z vagonů na transportní rošty kotlů.

Pro cukrovar byla smlouva o dodávce elektřiny jistě výhodná a dynama byla dobrou investicí, neboť vysokotlaká pára se zhodnotila v dynamech a nízkotlaká v odpařovačích, zařazených v technologickém postupu výroby cukru.

V roce 1912 měly Modřany kolem 300 domů. V každém domě sídlily přibližně dvě domácnosti, což odhadem odpovídalo spotřebovanému elektrickému výkonu asi 200 kW. Uváží-li se výkon pro veřejné osvětlení a vlastní spotřebu cukrovaru, bylo třeba výkonu dvou ne zcela vytížených dynam. V domácnostech měřily elektroměry odebrané ampérhodiny, ze kterých se vypočítala odebraná energie. Prvými spotřebiči byly žárovky a elektromotory v živnostech. Při tehdejší průměrné měsíční spotřebě domácnosti 10 až 20 kWh činil poplatek za elektřinu kolem 50 Kč za měsíc, tj. přibližně 5 % z celkového měsíčního příjmu domácnosti. V současné době činí průměrná měsíční spotřeba na domácnost 200 až 300 kWh, což odpovídá poplatku asi 3 % z průměrného příjmu na domácnost.

Počátkem roku 1928 umožnila obci půjčka 380 tisíc korun jednat s Elektrickými podniky o postavení sítě rozvodu střídavého elektrického proudu, který postupně nahrazoval stejnosměrný proud všude ve světě. V té době měly Modřany kolem 6 000 obyvatel a asi 1 000 domů. Při uvažování spotřeby domácností, veřejného osvětlení a vlastní spotřeby cukrovaru byla již dvě dynama plně vytížena (třetí soustrojí bylo rezervní) a zařízení se postupně opotřebovávalo. Činnost elektrárny byla proto 7. února 1930 ukončena a zásobování Modřan, ale již střídavým proudem, převzaly Elektrické podniky hlavního města Prahy.

Za stránku odpovídá: ÚMČ Praha 12
Poslední aktualizace: 09.01.2007