Cesta: Titulní stránka > Město a úřad
Když se v roce 1988 připravovala změna pravomocí tehdejšího MNV Praha 4-Modřany a vytvoření samostatného městského obvodu, dospělo se k rozhodnutí, že není vhodné, aby dva pražské obvody měly jedno katastrální území. Proto část Lhotky a Libuše, spadající do budoucí Městské části Praha 12, byla přejmenována podle již vžitého názvu této oblasti na Kamýk. Název Lhotky se sice změnil, ale část jejího území v Praze 12 zůstala. Proto považujeme za vhodné nahlédnout i do její historie.
První zmínka o Lhotce a okolí je z 11. století (podle již několikrát zmíněné listiny z roku 1088), kdy Braník s okolními obcemi věnoval kníže Vratislav II. vyšehradské kapitule. Ve 13. století patřila Lhotka pražské obci a prý zde byl ovčinec s dvorem. Obec při svém založení získala na určitou dobu (lhůtu) osvobození od dávek, a tak zřejmě vznikl její název - Lhotka. Pravděpodobně v 15. až 16. století, kdy feudální vrchnosti začaly více podnikat a zakládaly dvory a rybníky, byla část poddanské půdy převedena k panskému dvoru.
Koncem minulého století měla Lhotka 110 stavení. Již po první světové válce zde byl velkostatek, který pravděpodobně po pozemkové reformě získal Albert Šubert i s rozsáhlými pozemky, které obepínaly celou lhoteckou planinu od Modřan až k Libuši, Krči, Braníku a Kunraticím.
Lhotecký dvůr tvořila jednopatrová budova s arkýřem a branou, obklopená mohutnými stodolami a chlévy do čtvercového půdorysu. U dvora byla pekárna, která dodávala výborný chléb i za 2. světové války. Její provoz skončil roku 1948. Byl tu také hostinec, jednopatrová deputátní budova a pět malých domů dvorských zaměstnanců. Toto staré centrum Lhotky podlehlo asanaci v letech 1979 až 1980. Z parku, který býval přímo proti hlavní budově dvora, zbyla pouze stará vrba, utopená mezi věžáky. Na malém náměstíčku, naproti hostinci, stával jilm, zasazený na podzim roku 1945. U něj byl postaven pomníček na paměť obětí 2. světové války - i tato novodobá památka při asanaci zmizela neznámo kam. Naštěstí zůstala zachována kaplička z roku 1830, chráněná památkovým úřadem. Její drobná klasicistní stavba stojí u posledního domu (čp. 587) v ulici Ve Lhotce. Kaplička s trojúhelníkovým štítem má segmentově zaklenutou niku a pilastry po stranách. Mozaikový obraz sv. Petra a Pavla, jimž je kaple zasvěcena, vytvořil v roce 1987 Antonín Klouda. Dnes je tato poslední památka na starou Lhotku díky péči věřících velmi hezky obnovena.
Než se začala kolem Prahy stavět sídliště, byl dominantou Lhotky kostel (stojí na území M. č. Praha 4), pro jehož postavení založili místní usedlíci spolek. Stavět se začalo v roce 1935 a již za dva roky byl kostel vysvěcen kardinálem Kašparem. Kostel je 31 metrů dlouhý a 10 metrů široký. Zasvěcen byl Panně Marii Královně Míru dne 3. listopadu 1937 - na paměť mariánského sloupu, který stával na Staroměstském náměstí a byl stržen 3. listopadu 1918. Přesnou kopii Madony zhotovil sochař Břetislav Benda v jedné třetině původní velikosti.
Kromě kopie barokního mariánského sloupu je v tomto kostele umístěno vysoce ceněné sochařské dílo Karla Stádníka - křížová cesta, vytvořená v roce 1973 u příležitosti tisícího výročí založení pražského biskupství. Bývalý pražský arcibiskup a primas český František kardinál Tomášek o tomto díle napsal, že "je protestem proti sebevraždě lidského rodu. Lze v ní vytušit ze srdce tryskající volání o zachování života. Je to takřka jedna z výtvarných polnic všelidskému procitnutí, dokud je čas..." Zmínku o této pozoruhodné křížové cestě najdeme také v Českém snáři Ludvíka Vaculíka: "Je to nezvyklá podívaná: zastavení jsou vytvořena hlubokým reliéfem nebo od zdi odpojenými sochami a zobrazují závěrečné scény ze života nikoli Ježíšova, nýbrž lidstva. Bičování - děje se na otrokářské galéře. Pak třicetiletá válka - koncentrák - atomová bomba a tak dál." Lhotecká křížová cesta přesahuje svým významem nejen hranice města, ale je dílem evropským. Za dobu její existence ji zhlédly tisíce lidí od nás i ze zahraničí. Mezi nimi byla také nositelka Nobelovy ceny míru, matka Tereza z Kalkaty, jíž zde autor věnoval jedno zamyšlení.
Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.
web & design WEBHOUSE®, redakční systém vismo®