Volba jazyka


Orientační nabídka


Praha 12 - Oficiální web mětské části 


Vyhledávání

 

 rozšířené vyhledávání | ? (Nápověda k vyhledávání)



Cesta: Titulní stránka > Historie MČ > Historie a rozvoj

 

Cholupice

 

 
 

První zmínky o Cholupicích jsou z roku 1300, kdy byla tato ves majetkem pražských měšťanů. Jejím prvním známým držitelem byl Petr od Kamene, později to byla rodina pražských patricijů Štuků.

Zdejší tvrz se poprvé uvádí roku 1328. Vladykové z Cholupic drželi statek ještě počátkem 16. století. Vdova po Václavu Cholupickém se provdala za Martina ze Stranova, který jako poručník jejích dětí prodal Cholupice Mikuláši staršímu Hýzrlovi z Chodů.Vladycký rod Hýzrlů pocházel z Loketska. Cholupice mu patřily až do roku 1597, kdy Jindřich Hýzrle z Chodů prodal své dědictví, tvrz Cholupice s poplužním dvorem, s pozemky a ostatním příslušenstvím Kryštofu Želinskému ze Sebuzína, jenž vlastnil i část Modřan, dále Břežany a Zvoli. Byl místokancléřem Království českého. Po roce 1590 koupil také statek Libeň s Libří a dalšími vesnicemi, které připojil k panství Dolní Břežany. Od těchto dob byly Cholupice stále součástí panství Dolní Břežany. Želinský byl po bitvě na Bílé hoře zbaven statků, dostal však milost a část mu jich byla vrácena.

Tvrz se v pramenech naposledy připomíná v roce 1650. Později zpustla. Její zbytky - základy okrouhlé věže, část obvodového zdiva a zasypané sklepy - byly dříve patrné v zahradě u arcibiskupského dvora. Nabízí se otázka, zda tvrz nebyla částečně chráněna okolními rybníčky.

Po smrti Želinského roku 1626 připadly jeho statky králi a později arcibiskupu pražskému, který koupil panství Břežany včetně Cholupic a části Modřan roku 1715. Robotní povinnost na panství břežanském byla velmi tvrdá. Cholupický dvůr (statek) byl arcibiskupským majetkem až do roku 1945, včetně polností, lesa a hájovny s bažantnicí.

Nejstarší památkou na staré doby je dosud funkční a používaný špejchar, asi 77 metrů dlouhá kamenná budova o dvou patrech, 14 metrů široká a 9 metrů vysoká. Má asi metr tlusté zdi a dubové podlahy. Špejchar je v areálu někdejší tvrze (nyní zemědělského družstva). V místě posledních zbytků tvrze býval také rybníček zasypaný po roce 1945. V Cholupicích se traduje, že v těchto místech byly tajné únikové podzemní chodby, vedoucí k Písnici a Kunraticím.

Cholupice před 160 lety

Modřanská obecní kronika uvádí, že v roce 1836 měly Cholupice 149 obyvatel a 18 čísel popisných. Roku 1848 byla za velkého jásotu poddaných zrušena robota, což bylo nadšeně slaveno zejména v Dolních Břežanech, které byly v držení pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda hraběte z Küenburgu. Zrušení roboty se týkalo i Cholupic, neboť byly součástí břežanského panství. Zákonem bylo nařízeno, aby si obce volily starostu (do té doby byli rychtáři) a obecní výbor. V dokladech státního archivu čteme, že v roce 1852 byl starostou v Cholupicích Jan Šafránek z čp. 1. Výboři byli František Hoznourek, František Plátek, František Malý a Josef Dvořák. V roce 1855 jsou jako výboři uváděni Vojtěch Pařízek a Vilém Švarc. Dále se dovídáme, že roku 1841 patřily Cholupice do kraje Kouřimského, že tehdy již existovala bažantnice a že se užívaly dodnes uchované místní názvy - U Kálku, U nový louky, Na hranicích, Na dílích, Ke kříži, U poustek, U Ketře, Na Šarbochu, V hájkách, U točenského průhonu, V lipinách, U cholupického kříže, U obce.

V roce 1853 bylo v Cholupicích 19 čísel popisných. Z toho domek čp. 6 patřil obci (obecní úřad) a tři objekty arcibiskupovi: čp. 11 - zemědělský dvůr, 14 - obytný dům ovčáků (vedle ovčína), 15 - hájovna v bažantnici. Budova čp. 11 v cholupickém dvoře má ve štítu arcibiskupský znak s letopočtem 1883, není to však rok vzniku budovy, ta již prokazatelně existovala roku 1853 a patrně ještě dříve. Podle dokladů z roku 1852 byla na cholupickém katastru pěstována pšenice, žito, ječmen, oves, hrách, vikev, brambory a jetel.

1918-1939

V té době tu hospodařilo několik sedláků a chalupníků na nepříliš kvalitní půdě, místy značně zamokřené. Vedoucí postavení měl stále dvůr, patřící arcibiskupskému panství v Dolních Břežanech. Určitou dobu byl pronajat modřanskému cukrovaru, který zde prováděl parními stroji hlubokou orbu pro cukrovou řepu. Také hájovna a bažantnice spolu s lesem pod nynějším letištěm byla arcibiskupským majetkem.

Žně (1913) Řada cholupických občanů pracovala jak u zdejších sedláků, tak na panském dvoře. Za práci dostávali částečně peníze a částečně naturálie. Arcibiskupský dvůr měl také svoje stálé dělníky - deputátníky, z nichž někteří bydleli v domku ovčáků čp. 14. Dále ve dvoře pracovali sezonní dělníci. Dosti cholupických občanů docházelo za prací do modřanských továren nebo do Prahy.

Náves byla v dolní části obce uprostřed statků. Silnice od Modřan byla postavena v roce 1914. Vedla obcí kolem obou hospod a pokračovala k Písnici. Do Točné vedla jen polní úvozová cesta. Obec neměla elektrický proud a žádné dopravní spojení. Dělníci chodili do modřanských továren pěšky nebo jezdili na kole.

Děti chodily do školy původně do Břežan, po roce 1920 do Písnice. Se školou měla obec dlouhodobé problémy. V 30. letech se bránila poskytnutí vysokého příspěvku na nástavbu písnické školy a usilovala o stavbu školy vlastní. Nadřízené úřady však s těmito záměry nesouhlasily a věc došla v roce 1933 tak daleko, že okresní úřad zrušil obecní zastupitelstvo v Cholupicích a dosadil do obce vládního komisaře, který prosadil opatření, jímž se obec bránila. Pokud jde o docházku do měšťanské školy, napojila se obec v roce 1936 na Modřany. Farou patřila obec do Modřan, kde se rovněž konaly pohřby. Pouť se v Cholupicích držela vždy v březnu a posvícení na sv. Martina.

 
Odhalení pomníku padlým v I. světové válce (1920)Na návsi byly dvě hospody - U Skřivanů a U Jedličků (původně U Doležalů). Před Paškovým statkem stál pomník padlým v 1. světové válce, postavený po roce 1921. Před hospodou U Skřivanů byl malý rybníček, spíše louže. Do středu obce přitékal potok vznikající jižně od obce v Břečkách. Směřoval pod cholupický dvůr a dále až k soutoku s Písnickým potokem. Na tomto potoce bylo několik malých rybníčků: u Šafránků, pod hospodou U Skřivanů, v arcibiskupském dvoře a pode dvorem u Dymače. Dnes jsou všechny zasypány. Dva rybníky však existují dodnes - Kálek při cestě k bažantnici a Kozí za špejcharem.

Na okraji obce směrem k Modřanům stávala budova panského ovčína s velkou plochou pro výběh ovcí. Z ovčína chtěli cholupičtí sokolové vybudovat sokolovnu s cvičištěm, ale k uskutečnění nedošlo. Ovčín byl zbourán asi roku 1930. Nyní je zde park s pomníkem. Kromě ovčína zde stál také obytný dům ovčáků čp. 14, který byl zbourán po roce 1951 a na jeho místě dnes stojí samoobsluha.

Kolem roku 1920 byla provedena parcelace pozemků na jihovýchodní straně obce (za ovčínem), kde pak došlo k postupné zástavbě rodinnými domky. Jedním z prvních byl domek Antonína Seiferta (1921), který v něm zřídil jediný obchod té doby v obci. Původně byl prý obchod také v obecním domku čp. 6.

V tomto domku měl úřadovnu starosta. V období mezi oběma válkami zastávali úřad starosty Josef Chaloupka, pak Stanislav Plátek (čp. 7) a Antonín Ehrenberger. Obecní úřad sděloval svá rozhodnutí buď vyhláškou, nebo obecním poslem. Pamětníci uvádějí, že obecní posel pan Moulík svolával občany k odstraňování sněhu trumpetou.

Ve sklepě obecního domku byla šatlava, není však známo, že by zde byl zavřen někdo z místních občanů. Sloužila prý k potrestání za potulku nebo drobné krádeže.

Ve středu obce, v čp. 20, byla obecní kovárna, společný majetek jedenácti sedláků. Pracoval v ní kovář Janoušek. Kovárnu odkoupil v roce 1923 kovář Zachariáš Kinduch. František Janoušek pak začal kovařit na svém. Dále byl v obci kolář Josef Boháček a švec Josef Síbrt.

V polích za bažantnicí byla na Šebkově pozemku cihelna, kterou provozoval nájemce pan Douša. Dělaly se zde plné červené cihly. Nedaleko od ní stála nedokončená Milotova cihelna, kde prý spadl dělník z rozestavěného komína. Cihelny zanikly po roce 1945 a jsou beze stopy zavezeny.

V obci mají dlouholetou tradici hasiči a fotbalisté. Hasičský sbor byl založen v roce 1903 (v roce 1919 měl 19 činných členů), fotbalový klub v roce 1924. V počátcích cholupického fotbalu se několik let hrálo na Jedličkově poli v Ketři (východní okraj letiště) a krátce též na louce u Vrtilky (u Písnice). Teprve pak vzniklo hřiště U křížků, které však nemělo kabiny, a tak se hráči oblékali a myli v hospodě u Jedličků.

V Cholupicích byl také občanský podpůrný spolek Svornost, který se scházel v hostinci U Skřivanů. Existoval do konce 1. republiky. Dále zde fungoval odbor DTJ.

V roce 1938 byl postaven za obcí ve směru na Písnici hřbitov za řízení stavitele Františka Kolmana, který je zde též pohřben. Na stavbě hřbitova se podílela také obec Písnice. Sluší se připomenout také kamennou klenutou studánku u silnice mezi statky u Skřivanů a u Šebků. Další byla před statkem pana Melichara.

Cholupice po 2. světové válce

Ještě v roce 1945 neměly Cholupice elektrický proud a autobusové spojení. Byly typickou zemědělskou obcí a vypadaly neutěšeně. Elektřina byla zavedena v roce 1946. Do modřanských továren stále ještě chodily skupinky dělníků pěšky po kamenité, štětované silnici. Podle sčítání k 31. lednu 1946 bylo v Cholupicích 80 domků se 114 byty a 107 domácností. Prvními poválečnými předsedy MNV v Cholupicích byli Rudolf Chaloupka a Václav Malina.

Kromě zavedení elektřiny bylo hlavním poválečným přínosem pro obec založení zemědělského družstva Rozkvět po roce 1948, což poskytlo řadu pracovních příležitostí a přispělo k dalšímu rozvoji obce. Družstvo mělo svoji základnu ve dvoře, který byl odebrán arcibiskupovi s budovami a veškerým zařízením. Při sdružování cholupických rolníků do tohoto družstva nedošlo k mimořádným událostem. Prvním předsedou JZD byl Bohouš Chaloupka, v pozdější době jej vystřídal Sláva Bahník. Došlo k vytvoření větších lánů, mechanizaci polních prací a také k odvodňování zamokřených polí. Zanikly i některé polní cesty, jako v Dymači nebo v Kotrejblu (za hřbitovem). Za předsedy Bahníka byly postaveny i nové bytové jednotky (také v Točné), garáže a později i kulturní dům.

V roce 1950 se konečně dočkaly Cholupice první autobusové linky, která vedla z Braníka přes Modřany a Cholupice do Jílového.

V roce 1960 došlo ke spojení Cholupic s Točnou. Předsedou společného MNV se stal Jiří Jandera z Točné a tajemníkem Karel Procházka z Točné, kde také úřadoval. Současně došlo ke sloučení družstev v obou obcích. V roce 1961 byla prováděna úprava návsi. Pomník padlým byl přemístěn od Paškova statku do nově založeného parku, kde dříve stával ovčín. Jediným obchůdkem v obci dlouho zůstával malý krámek u Seifertů. Teprve v roce 1970 byla na návsi postavena nová samoobsluha. V roce 1971 byla vybudována silnice do Točné. Velkou událostí bylo zřízení autobusové linky číslo 173 pražské městské dopravy z Braníka přes Modřany do Cholupic a brzy nato až do Točné.Provoz byl slavnostně zahájen v roce 1971. Dalším velkým ziskem pro Cholupice bylo vybudování kulturního domu (v letech 1972 až 1975) se sálem, ubytovnou v prvním patře a restaurací. V období let 1971 až 1976 byly v obci vyasfaltovány ulice, upraven rybníček Kálek a z iniciativy Karla Pecha vysazena lipová alej podél silnice k Točné.

1. července 1974 byla obec Cholupice-Točná připojena ku Praze 4. V této době také došlo k prvnímu pojmenování ulic v Cholupicích. V několika případech byly použity tradiční místní jména (Ke Kálku, K Břečkám ap.), zbylé názvy nemají vztah k obci. Po roce 1980 probíhalo v obci budování vodovodu. V roce 1981 byla postavena vodárna u hřiště. O rok později vznikla na Cholupickém vrchu velká zahrádkářská kolonie. V roce 1988 byla brigádnicky rozšířena hasičská zbrojnice a klubovna fotbalistů.

V listopadu 1989 se odtrhli cholupičtí od JZD Zvole a pod vedením Oldřicha Rotta vytvořili samostatný zemědělský podnik Agrofarma. V obci vznikly některé menší podnikatelské firmy (opravy aut Rothe, pila Strouhal, stavební práce J. Beran, stavebnictví L. Peřina, opravy střech Geos, zahradnictví Šťastný, Staving, autoopravna Kinduch, knihařství Štěpánek a další).

V roce 1996 měly Cholupice 401 obyvatel a rozlohu 638 ha. Aktivní činnost tu vyvíjí Sokol Cholupice - fotbalový oddíl, Myslivecké sdružení Jestřáb a Sbor dobrovolných hasičů.

Cholupická hájovna a bažantnice

Bažantnice leží východně od osady při silnici do Dolních Břežan a do Písnice. Rozkládá se na ploše 16 hektarů a je obdélníkového tvaru. Hlavní přístupová cesta, dnes již asfaltová, vede z Cholupic okolo rybníčku Kálek a končí před hájovnou. V bažantnici, která již desítky let neslouží původnímu účelu, převažuje listnatý les, zvláště duby, jasany, olše a habry. Díky klidným podmínkám zde hnízdí řada druhů ptáků, zejména sovy, poštolky, žluvy a další. Ze zvěře jsou hojní zajíci, bažanti, lišky a srnčí. Okraje bažantnice jsou lemovány kapitálními duby.

Hájovna spolu s rozsáhlou loukou (dříve pole obdělávané hajným) stojí při západní straně bažantnice. Z jižní strany k ní přiléhá ovocný sad.

Rok založení bažantnice anebo zbudování hájovny se nepodařilo zjistit. Existují nepotvrzené domněnky, že arcibiskupský úřad v Praze žádal stavební úřad o povolení ke stavbě bašty roku 1765. Tehdy zřejmě ještě byl v bažantnici rybník, o čemž svědčí dosud znatelné zbytky hráze, dnes již porostlé stromy. Jistou stopou je nález zápisu v knize pacientů Svatováclavských lázní v Jílovém, kde je uveden roku 1776 až 1778 Tomáš Lysenský, bažantník z Cholupic. To svědčí o existenci bažantnice v uvedených letech.

 
Zodpovídá: ÚMČ Praha 12
Vytvořeno / změněno: 9.9.2010 / 9.9.2010

 

Zobrazit vyhledávací formulář »


Nacházíte se v módu "Bez grafiky", takže vidíte tuto stránku bez zdobné grafiky a pokročilého formátování. Pokud váš prohlížeč podporuje CSS2, můžete se přepnout do grafického módu.